jsem žabikuchem pod rebro

Člověče, takové tendence jsem tam nezaznamenal. Pravda, jezdil jsem do menších obcích (v NP Poloniny), tam je to jiné. Když místní strejci zjistili odkud jsem, tak hned vzpomínali, že v sedmdesátých letech stavěli metro, nebo někde rubali uhlí a podobně. A nějak nepobírali, proč se tam k nim táhnu 800 km a co tam vlastně vidím. Ono je ale jiné tam přijet na týden a žít tam, chápu je.
Já jsem vojákoval v Praze (hrad, 1998/99), ale taky se nás sešla pěkná směs; už ale ne federální. Od kluka z Dětmarovic, kterému jsme nerozuměli (mluvil polsky), přes šohaje od Hradišťa (ti, když se ožrali, tak došlo i na "ejchuchů" a šroubování žárovky) po poněkud svérázné Jihočechy. No a abych neopomněl, pár nafoukaných Pražáků se taky našlo