Vladimír Chrastina: Móda budoucnosti
Když vystoupili ze stroje času a vyšli do ulic města, kde proudil život dvacátého šestého století, zjistili, že lidé se tam promenádují, tak jak je pánbůh stvořil.
„Hled'me, návrat k přírodě. Jsou nazí jako křováci," poznamenal kdosi. Rázem se po něm ohlédlo několik lidí té doby a pohoršeně si ho přeměřili.
„Nazí? My vám připadáme nazí?" ozývali se téměř sborově. „To bychom se dostali do křížku se zákonem, vážený, kdyby někdo z nás zůstal nahý. Pravda, někdo je oblečený víc a někdo míň, ale nahý pokud víme tady není ani jeden z nás."
Teprve potom si lidé z minulosti všimli lépe lidí budoucnosti. Měli na těle přilípnutý útržek látky. A všichni na břiše, tak, aby zakrýval d'olíček po pupeční šňůře. U jedněch byl jednobarevný, u jiných pestrý, u některých trojúhelníkový, u jiných zase do čtverečku. Zřejmě jak kdo z nich zrovna podléhal kterému módnímu tlaku, řekli si lidé z minulosti. Dále si mohli povšimnout, že muži nosili pokrývky svých pupků vesměs větších rozměrů, než jaké nosily ženy. Nejmenší zaznamenali u mladých dívek. Často to bylo jenom malinkaté kolečko sotva zakrývající jejich drobné pupíčky, a to ještě ke všemu dosti ležérně přilípnuté, takže hrozilo každým okamžikem odpadnout. Taková nestydatost!