To je jen špička ledovce.
1) znárodnění - sebrali de facto majetek, který jim jakž takž vydělával nějakou dobu. Tj. vstupní investivce nula, takže výsledek je v podstatě plusová bilance. Jenže ani v průbehu do toho majetku neinvestovali (v mnoha výrobách se vyrábělo na strojích z první republiky ještě v roce 1989), aby mohl fungovat dál, musela by přijít obrovská investice (rekonstrukce nebo stavba budov, strojní zařízení). K tomu však už nedošlo, po roce 89 byly tato část dluhu mořena soukromými (ale i veřejnými po divokých privatizacích) penězi, část, jako silně nerentabilní byla prostě zrušena.
2) měnová reforma - komunisté získali do startu slušný kapitál okradením vlastních obyvatel, ten taky nějakou dobu vydržel
3) bydlení - paneláky sice byly postaveny (vstupní investice, jinak by je lidi sežrali, když neměli kde bydlet), ale o jejich údržbu se nikdo nestaral, opět, aby bylo kde bydlet, muselo být po roce 1989 zanedbaná údržba sanována soukromými a veřejnými penězi.
4) nesmyslná výroba - co bylo potřeba se vyrábělo málo, co nebylo třeba, toho se vyrábělo dost. To po roce 89 pak vygenerovalo nezaměstnanost, protože pochopitelně to v tržním prostředí postrádalo smysl.

Všechny ty částky, které do té zanedbané infrastruktury bylo třeba investovat (aby to vůbec mohlo nějak fungovat) po roce 89, to je ten vnitřní dluh komunistů. Věřím tomu, že být ty částky menší, máme i dnes menší státní dluh.