Já to přesně tak, jak píše Nico udělal, ovšem s tím rozdílem, že základní kapitál se mi podařilo vydělat během studia (nepotřeboval jsem do začátku statisíce a to co jsem potřeboval se po brigádách odbornou prací vydělat dalo). Co mi chybělo jsem si půjčil od rodičů abych mohl začít hned a neshánět práci a vlastní dílna a obchůdek byli. S prvních výdělků jsem splatil dluh našim a pak postupně budoval, rozšiřoval a získával jméno. No a po 11ti letech podnikání jsem zas zaměstnaný, bo taková doba práce s lidmi mě psychicky docela vyždímala. Ale zase jsem mohl kvůli zkušenostem, dovednostem a praxi sehnat práci která mě baví, naplňuje a uživí.
Takže jde to. Chápu, že dnes je trošku jiná situace než v roce 2003, ale myslím si, že šikovný, snažvý a chytrý člověk může podobně začít i dnes. "Argumenty" škarohlídů, že "dnes to prostě poctivě nejde" haž z úsměvem za hlavu, je to jen jejich berlička proti vlastní frustraci