My jsme měli na střední jednu zřejmě vyšinutou učitelku. Na výtvarnou kulturu. Ty hodiny, to byl zážitek. Já už si ty blbosti nepamatuju, splývá mi to dohromady jako jeden dlouhej trip... Ale třeba to, že jsme jednou na chodbu vytahali lavičky z tělocvičny (byla blízko) na nich jsme uspořádali výstavku právě dokončených prací a pak jsme kolem toho chodili v řadě jako návštěvníci galerie.... to si pamatuju velice dobře.
Pravda, občas, tedy skoro pořád, jsme ji doháněli k šílenství (bylo nám 15-16), ale - to prostě nešlo jinak, v těch pitomostech jsme jí nezůstali nic dlužní.
Po vojně, takže to mohlo být tak pět-šest let na to, jsem si koupil Reflex a byl tam nějaký článek o ženské věznici v Pardubicích. No u jedný fotky si říkám - hergot, tu já znám..... byla to ona. Shodu okolností jsem tou dobou potkal spolužáka ze střední a tak jsem se ho zeptal, jestli o tom něco neví. Věděl. Údajně se v noci rafla s manželem, kdo vstane k děcku a protože se nějak nedohodli, tak ho ve spánku vzala kudlou do srdce... Prý dostala devět let. Jestli je pravda tohle, to nevím. Na každý pád, na té fotce z Reflexu to byla na 100% ona, poznal jsem ji bezpečně.