Na vojně jsem byl, jezdil jak kretén s obrněným pásovým krámem a smysl života jsem v tom nenašel. Ten jsem našel až ve svých děckách. Celej život od studií až doposaváď (Kristova leta) makám jak šroub a na vše, co mám, i na ten posranej počítač, jsem si musel vydělat sám a neskuhrám, aby mi stát zaplatil výlet. Jako pubescent jsem taky seděl u počítače a hrál hry, ale takovýho debila to ze mě neudělalo, ale kdo ví, co bude, až mi bude dvaačtyřicet.