Chleb nas vezdejsi dej nam dnes

Pokud jde o chleba, tak dneska jsme koupili místní škvarkovej. Ten je opravdu "boží". Je rouhání jej prznit máslem, či čímkoliv jiným. Už jsme půlku pecna s manželkou sežrali k večeři. No pravda, že je to spíš jen bochánek, ale aj tak je to super.

Mně celý chleba zhnil. Nedokážu to sám sežrat. Tak ten už je "vedlejší" - nedám to ani kutrnám, neb by se zduly a pošly.

Vzhledem k položenému dotazu je to OT. Já to už nějakou dobu řeším tak, že si kupuji chleba krájený, resp. kupuji ho tam kde mají kráječ, doma si nakrájený chléb tak po pěti kusech zabalím do potravinářské fólie nebo dám do igelitového pytlíku a uložím do mrazničky. A pak ho postupně vyndávám a spotřebovávám. Tak mám po celou dobu čerstvý chleba a nezplesnivělý.

Tak to máš třeba "chléb náš vezdejší celozrnný".

no a co mam teprve rikat ja - s bezlepkovou dietou... Chleba a dva dny chodim na zachod 5x denne.

Chleba pro lidi s bezlepkovou dietou pecou na Slovensku, prej je dobrej, ale ja to nekostoval, v CR ho nektery zdravy vyzivy prodavaji.

Pece a vyrabi ho kde kdo, smesi do domaci pekarny se prodavaji. Ovsem jsou pouze hnusny a pak ty hnusnejsi. Ty nejlepsi chutnaj jak tejden starej supermarketovej chleba a stojej jak cely kure.
Na chleba i rohliky jsem proste rezignoval, vyradil je ze svyho jidelnicku a jsem spokojenej. Kupodivu se bez toho zije docela dobre.

Tu anketu máš blbě.

Vyvinulo se ze staročeského veždajší, odvozeného ze slova veždy, chybným čtením ve tvaru vezdajší. Po přeměně samohlásky a v e začalo být mylně považováno za příbuzné příslovci zde, což dalo vznik významu „pozemský, zdejší“.

Mít co žrát. Nechceme pro to udělat nic, jen ať nám pantáta na obláčku sešle manu nebeskou. Nasrat.

Když jsem to sem psal, tak mě napadlo něco podobného: "Ti Čechové jsou strašně šikovný národ. Poserou, co se dá." Ono to tak trochu připomíná konec filmu Trhák.

Tak si matně vzpomínám, ono slovo veždy jsem naposledy viděl v nějaké knize o Ferdovi mravencovi.
Věta zněla asi takto: Ký to umný plán, takový jsem si veždy ždál!
Vykřikl to tuším brouk tesařík při pohledu na výtvor a teď nevím, asi brouka Pytlíka.

Tak to máš dobrého pamatováka.
Já jsem letmým vyhledáváním našel, že tohle slovo si dost oblíbil Kollár ve Slávy dceři.

Mě to bylo vysvětlováno jako ves-dejší čili vše-denní, číli každodenní, analogicky k ves-mir celý svět