Otázka je, jak velký to má být průser.
Říká se například, že kdo nakupuje zlato, měl by spíš nakupovat olovo. Když o tom člověk začne až tak přemýšlet, dojde k poznání, že není schopný odhadnout, jak velký průser ho čeká.
Zajištění vlastními zdroji - štěstí přeje připraveným - má samozřejmě význam. Ovšem uvažuje zachování pořádku jako takového. Jste si jistý, že při kolapsu důchodového systému, občanské války (a v podstatě to jsou jen jemná synonyma průseru, něco, co si člověk dokáže celkem lehce představit v rámci současné reality) atp., budou zachovány majetkové poměry? Mně to přijde trochu naivní, i když ne nemožné.
Jak napsal Prasak, zajímaly někoho v osmačtyřicátém do té doby platné majetkové poměry?
Zajištění vlastními zdroji je chvályhodné a pro společnost jako takovou i - světe div se - přínosné. Obdivuji ho a máte moji úctu. V případě jen trochu většího průseru je ale imho k ničemu.
Spíš to má výhodu určité nezávislosti v současné realitě.