Věděli. Část z toho jsem dokonce na učilišti zažil.

Pamatuju, že spolužáka, který měl dědu v SRN, tahali každou chvíli do ředitelny, kde s ním mluvili divní pánové a ptali se na podivné věci.

Pamatuju si na aféru, kdy jsme před třídní schůzkou do uzavřené tabule napsali "Ať žije Palach", kterou pak před rodiči učitel otevřel a nastalo pozdvižení. Měli jsme kliku na mlčící kolektiv, jinak bychom letěli k lopatě.

Pamatuju na poznámky a průsery, proč jsem se (ve dnech volna) nezúčastnil průvodů na oslavu 1. máje.

Pamatuju si odborného pedagoga, psychologa p. Fialu z Neratovic, ze kterého se vyklubal horlivý agent STB.

Pamatuju si spolužáky, kteří byli na demonstraci zbiti, chyceni a po několikahodinovém výslechu odvezeni po půlnoci někam do lesů za Brdy, kde je SNB vysadilo (pro neznalé a nepomatující si-ono těch demonstrací bylo víc, ne jen ten 17. listopad).

Pamatuju si na Učitele (PANA UČITELE), skutečného znalého odborníka, který kvůli nečlenství ve straně dělal suplující pomocné práce.

A to jsem vzpomněl jen na polovinu osmdesátých let, co teprve taková padesátá...

Ale jo, chcete komouše, volte si je. Každý si zaslouží nabít si hubu sám. Ale beze mě (otázkou je, kam se podít, když celá Eurojunie spěje po vzoru Francie do ...).