Opět se objevilo téma, které probudilo mojí přirozenou touhu po vědeckém bádání.
Vyzbrojen motykou, jsem vyrazil na zahradu, prozkoumat výskyt žížal v této lokalitě. Po vykopání několika děr, jsem sice několik žížal objevil, ale pro ucelený obraz z větší plochy zahrady to nestačilo. Přemýšlel jsem tedy jak žížaly přesvědčit, aby vylezly a nechaly se spočítat. Ano zasvitlo mi. Elektrický proud!
Doprostřed zahrady jsem zarazil kus betonářské oceli, namotal na ni kus drátu a natáhl asi deset metrů k připravenému
prodlužováku. Připojil. S obrovským vřeštěním z blízkého křoví vyletěla kočka a následně s rychlostí předepsanou normami, vyletěly pojistky v celém baráku.
Usoudil jsem, že uzemnění je příliš silné a povytáhl tyč ze země. Pokus jsem opakoval. Pojistky vydržely, kočka již byla dostatečně daleko.
Z povzdálí jsem s uspokojením pozoroval, jak žížaly lezou ze země. Moje bádání ale narušovalo několik kosáků, kteří na neobyčejný výskyt žížal rychle přišli a výsledky mé práce sezobávali. Vedlejším výsledkem mé práce bylo, že kosové jsou dosti inteligentní, protože na přítomnost tzv. krokového napětí rychle přišli a po zemi se pohybovali přískoky sounož, s využitím křídel.
Odpojil jsem proud, zatleskal abych odehnal kosy před dokončením výzkumu a jal se žížaly spočítat.
Mohu tedy publikovat výsledky výzkumu.
Na ploše asi 50 metrů čtverečních bylo objeveno 97 kusů žížal. K tomu je nutno připočíst předpokládanou ztrátu způsobenou kosy, asi 20 procent. Závěr, který jsem si do svého výzkumnického deníčku napsal je:
Ano. Na mé zahradě ještě žížaly jsou........