Právě jsem se vrátil

z jedné vesnické merendy, resp. vesnické oslavy výročí založení obce. Pro pátrače kde jsem to strašil uvedu, že rok založení obce je jeden z roků založení UK - která byla zakládána ve třech za sebou následujících letech.
Utekli jsme, protože místní kytaro baso bubno voice band nehorázně prznil mnou milované a mou hudebním sluchem obdařenou manželkou tolerované Katapulty. Neměli ani tolik cti, aby se zastavili před Prvním mejdanem. Jistě znáte, co to je za pocit, když píseň poznáte toliko podle textu, protože jinak se jedna od druhé neliší (před touto katapulťáckou peckou tuším uvedli Šípkovou Růženku, bohužel nebyl poznat rozdíl).
Na druhou stranu mi připomněli moje milované Katapulty a první písničku, kterou jsem od nich kdy slyšel, protože jsem ji od bratra dostal na singlu k nějakým devátým narozením. Naštěstí tohle nehráli. Poslouchejte, přichází Lesní manekýn.
Protože Katapult nehrál jen vypalovačky, které jsme si přetextovali na Ležím, nevím už ani, v kolikátý škarpě... ujížděli jsme samozřejmě i na lyrické Nie placz Ewka a na kýčovité Ospalé vrátnici.
Přestože Katapult uměl době poplatné odrhovačky 1986(?), jako Někdy příště, nebo úlitby režimu (které na tu dobu alespoň pěkně hudebně "našťavil"), jako je třeba Půlnoční závodní dráha, dokázal vypustit do světa i existenční dílka, jakým je Šel zvolna (nebo je to snad bylo Až)?
Byla taky doba, kdy Katapult tak nějak nemohl nic natáčet, takže docela zajímavé věci vyšly na svět jako dílko studiové skupiny Oldřicha Říhy. Viz. Král pasáže a Diskomóda (lepší záznam jsem nenašel).
Ne že by kaťáci neuměli v pozdějších letech své kariéry prznit vlastní písničky....
Ale uměli i fantastický kousky. Jednou z nich je Miluju severní nebe kdy u téhle zhudebněné básně Františka Gellnera musí blednou závistí i Vladimír Mišík se svými zhudebněnými básněmi Josefa Kainara a Václava Hrabě (tohle mě fakt skloňovat nepřinutíte).

Hodně jsem toho vynechal. Když pominu Lesního manekýna, žánrově snad to nejčistší, co kdy Katapult natočil, tak jedna z nejlepších věcí je polozapomenutá Starý desky hrajou dál vzpomínající na Jiřího Schellingera.

Katapult měl vždycky studiovky o třídu lepší, než živáky (podle mě a samozřejmě musím pominut kouzlo kontaktu a prostředí), ale vždycky to u mě bude beatová česká jednička. Možná to bude i tím singlem, co jsem dostal v devíti letech, to se prostě nedá vymazat.

Tak co, máte nějakou "zapomenutou hitovku", jako je Starý desky hrajou dál", nebo jak na tom vůbec jste s tím, co vás přivedlo k tomu, co vlastně posloucháte za hudbu (že už tu to téma bylo vím, ale jak jste k tomu přišli)?