Hm, hm, hm.

Ale venku mu tvář ovál chlad.
"Chyba," zaslechl vedle sebe hluchý Berezinův hlas. "Tak zpátky!"
Vyšli na mořském břehu s šedohnědými hromadami chaluh. Chřípí žádostivě nasálo prosolený vzduch.
"A tomu vy říkáte úspěšná strategie?" jízlivě se zeptal Kovalskij.
"Do Tunelu!" přikázal Berezin.
Ohlušily je výbuchy, oslepilo rudé světlo. Stáli na okraji propasti, po jejímž dnu se plazily žhavé plameny lávy. Odkudsi zdálky sem doléhal strašlivý rachot a několik doběla rozžhavených balvanů se pomalu vzneslo do vzduchu. Po jejich
dopadu se zem roztřásla. Horký závan ožehl tváře lidí. Otřásli se.
Berezin teď nepospíchal. Mhou řil oči a díval se do žhavé magmy. "Dětství světa," řekl pomalu. "Ještě se sem vrátíme,
ale teď už opravdu musíme jít."
Opět vyšli na mořském břehu.
"Do Tunelu!"
Znovu smaragdová pole Alvionu.
"Do Tunelu!"

To bude vono. http://www.legie.info/kniha/2816-stanice-u-more-destu
Povídka Teorie pravděpodobnosti.
Bonus: http://www.e-knihovnazdarma.cz/userFiles/michejev-michail-stanice_u_more_destu.pdf

Jdu spát na vavřínech