V padesátých a šedesátých letech to o pracovitosti Švédů platilo zcela jistě, jako ostatně skoro ve všech státech.
35% aktivních obyvatel placených přímo státem (10% ve státním, z toho polovina ve státních podnicích, 25% v oblastní a místní správě). V současné době asi 8,5% nezaměstnanost (v devadesátých stoupla rychle z 5% na 10% a pak se ustálila na 7%, ale invalidních důchodců v té době najednou přibylo na 13%), jestli těch 13% zůstalo, se mi nepodařilo dohledat. Podle podílu na HDP ve statistikách OECD se to moc nezměnilo, ale tady to můžu jen špatně interpretovat, pokud je někde jiný hodnověrný údaj, nemám důvod mu nevěřit.
V soukromém sektoru tolik lidí, co v roce 1950.
To není ekonomika to je zakuklený Řecko. Přestože se tedy nějaké změny v poslední době udály, ale je to klasicky jen v některých oborech a imho je pozdě. Imigranti, kteří původně v sedmdesátých letech přicházeli za prací a byli to převážně Finové (kdo si v tom Švédsku sakra vzpomněl, že si tam začne tahat svoloč?) jsou jen třešnička na dortu, voliči(!) a ve finále obětní beránek.

Komické jsou interpretace skokových inflací v roce 81 a 82 (daně přestala platit ABBA - vysmahla ze Švédska) a krize začátkem devadesátých let (daně přestal platit Europe - vysmahli ze Švédska). Ale to jsem neověřoval (přestože o ABBA jsem našel přesvědčivé tvrzení, že Švédi tehdy přišli o sakra balík), jen jsem se u toho tlemil a vzpomněl si na Gerarda Depardieu, jak se radši kamarádí s Putinem, než by platil výpalný ve Francii.