A víte co? Sobecky jsem rád, že má spousta lidí tenhle defétistickej přístup - viz. ty doložky o nichž píšu níže, spousta z nich by nemusela, ale jsou posraný předem. Jak se s takovejma vocasama dá na něčem dohodnout? Aspoň se mi líp prosazujou moje požadavky vůči zaměstnavateli. A to jsem platil hypotéku, splácel dluhy, živím dítě a manželku a mám nezanedbatelné výdaje. A rozhodně nepracuji v kraji s nízkou nezaměstnaností.
Vždycky jsem to bral tak, že já zaměstnavateli prodávám svou práci, to co umím a on mi za to platí tak, jak se dohodnem.
Samozřejmě každý je nahraditelný, jde o to, za jakou cenu.