V podstatě s tím souhlasím. Jenže praxe je taková, že když platíš hypotéku, splácíš dluhy, živíš děti nebo prostě máš nějaký pravidelný a nezanedbatelný výdaje, tak si těžko můžeš dovolit jen tak odejít z práce. To můžeš udělat v momentě, kdy víš, že hned budeš mít jinou. A takovou jistotu každej nemá. Vyhrožovat šéfům, že odejdeš, je třeba v regionech s 20% nezaměstnaností k prdu, páč ti šéf s klidem oznámí, že na tvůj flek čeká před dveřma x lidí.
Samo, že to neplatí paušálně, ale třeba u dělnických profesí je to klasika.