V tohle pragmaticky souhlasím s redmarxem. Je úplně jedno, co si jednotlivec myslí, protože velká část potenciálních voličů malinkých stran kalkulovat bude (jako vždycky). Slyším to všude kolem, "...volil bych XY, ale stejně se tam nedostanou a můj hlas bude rozdělen nejvíce mezi ČSSD a KSČM. Ty nechci ani náhodou, tak dám raději svůj protihlas straně, která bude v parlamentu proti nim."

Je úplně jedno, že si všichni říkají, že je to nahovno. Když jde na lámání chleba, lidi se rozhodují více rozumem než emočně.

Vzpomeň si, jak to bylo ve Francii v roce 2002, když do druhého kola presidentských voleb postoupil Le Pen.

A matematika je také zcela jasná. Když milión lidí zvolí ČSSD, půl miliónu lidí ODS a milión lidí se rozdrobí mezi stopadesát čistě pravicových pidistran (které se nikam nedostanou), jaký bude výsledek voleb v parlamentu? Ústavní většina ČSSD. Kdyby ti rozdrobenci volili ODS, má ústavní většinu ODS. To je příklad, ne agitace, ty strany je možno libovolně měnit.