dovolím si oponovat. Křesťanství (stejně jako islám a judaismus, které mají stejný historický základ) v raných dobách bylo více utilitární záležitost než duchovní, v podstatě šlo o určitý morální kodex, jehož nedodržování bylo v rámci dané komunity sankcionováno. Tedy přínos křesťanství pro civilizaci je naprosto nesporný, socializace starých národů a první mezinárodní styky by bez křesťanství byly o dost složitější. Až do konce středověku hrálo náboženství určitou úlohu neutrálního území a udržovalo v klášterech znalosti a vědomosti napříč generacemi. Teprve od konce středověku, kdy na základech prvních křesťanských států začaly rašit první moderní státy a spolu s postupnou sekularizací společnosti (zprvu velmi pomalou) se uvolnily vztahy mezi církví a společností a od středověku se z církve stává spíše duchovní záležitost, která se snaží bránit své dobyté pozice pasivním (někdy i aktivním) odporem.

Takže onen "tisíciletý zámrz" nejde ani tak na vrub církvím, jako spíše nedostatečné úrovni vývoje. Temný středověk počal pádem Byzance, kdy skončily poslední staré výspy civilizace a ty nové ještě nezapustily kořeny. A v té době církve uchovaly znalosti, vědění, dokumenty, jakož i historii pro budoucnost. Evropa ožila a nakročila vpřed díky celkem krátkému údobí renesance (mimochodem, opět umístěném v místech, kde již staré civilizace byly) a "nahodila motory" vývoje, který se pak už nezastavil, byť byla období lepší, i horší.

Oproti tomu tehdejší vítězové nad Byzancí, Osmanská říše, se docela úspěšně "zabetonovala" a spoluvygenerovala současný islám - středověký, tmářský, bez pokroku. Navzdory tomu, že arabští učenci (matematika, astronomie) patřili ve své době mezi špičku.