Tyvole.. to je stroj času. Nechci to pročítat celé. Za svoje mladé já se v podstatě stydím. Na druhou stranu, ten mistr byl fakt teď i z pohledu dospělého člověka idiot..
Na konci minulého roku jsem oslavil 30 let a kdybych se mohl vrátit do chvíle psaní tohoto příspěvku, vlastně bych se sebou souhlasil, jen bych se pod petici podepsal. Nicméně i ty zahozené roky měly smysl. Naučil jsem se tam dělat rukama. Co je ale otázka, kdybych věděl, jak to dopadne a mohl se vrátit do té chvíle, co bych si řekl?....

Viz prvních pár příspěvků - bezdomovec se ze mě nestal. Maturitu v IT jsem v pohodě dal, ale nikde mě po škole nechtěli a když už ano, tak za peníze, které jsem v mládí nechtěl akceptovat.
Vydal jsem se tak cestou "snadného" výdělku. Několik let jsem dělal na opičí lince v jihlavském Boschi třísměnu, vyráběl čerpadla, bral zajímavé peníze a doma se tak trochu věnoval kompům. Pak jsem několik let rozvážel brzy ráno pečivo. Byla to zajímavá práce, ale pokulhávaly peníze, tak jsem jen tak ze srandy poslal životopis do zdejší, menší IT firmy životopis s tím, že po přečtení prvního řádku se mi ani nikdo neozve.
Za 2 týdny oslavím 2 roky jako IT technik a ta práce je úplná magie. Někdy stresující, že by člověku praskla palice, ale pozitiva značně převažují nad negativem.
Protože jsme i zdejší provider, začínal jsem ve výkopech pomáhat při zafukování optických tras. Pak se ukázalo, že jsem schopen nastavit uživateli e-mail, nainstalovat, či zmigrovat počítač, přepastovat notebook, dělat strukturovanou kabeláž a tak dále.
Dneska dělám v podstatě fullhouse podporu, starám se o servery, zálohování a lidi volaj jak splašení. Samozřejmě, nejlepší pracovní stanice je ta, kde uživatel nemá žádné problémy, ale víme, jako to je..
Nevím co více dodat. Přišlo mi docela fajn oživit vlákno.

Co mě od té doby život naučil je to, nešťourat se v minulosti a pokoušet se zaměřit na budoucnost. Co bylo nejde (zatím) změnit a snad to i tak zůstane. Bylo i pár zlomených srdcí, ale za měsíc chci po šestiletém vztahu požádat současnou bohyni o ruku a pak to rozjet naplno. Děcka, bydlení, nesmysly. Když řekne ne, odcházím a odevzdávám svoje srdce na 100% počítačům. Jsou totiž jedna z mála věcí, které tu pro nás budou v každé situaci, nikdy nemají špatné nálady a v nejlepším scénáři dělají lidem jen radost.

Alespoň to je můj názor. Jo a taky zdraví je důležité!