Já chtěl být dlouhou dobu starší. Teď ve 20 letech jsem přišel na to, že v tomhle věku bych rád zůstal co nejdéle, dokonce už jsem se i přistihnul, že závidím o 5 let mladším, že prakticky nic neřeší, nemají starosti.
Dodělal jsem všeobecnou školu, mám maturitu a netušil jsem co dál. Jelikož jediná věc, které se ve volném čase věnuju a kterou se dá živit jsou počítače, přihlásil jsem se na tím směrem zaměřenou VŠ. I když mi okolí závidí, že jsem si "našel to svoje a budu dělat, co mám rád", tak já nevím, jestli chci celý život sedět u počítače a na rovinu se mi na další školu moc nechce. Bohužel jsem měl do teď jenom všeobecné vzdělání, takže musím. Na konci září jdu na školu a uvidím. Beru to tak, že mám maturitu a když to bude špatné, tak prostě půjdu na jiný obor. Většinu mých vrstevníků baví spousta věcí, já mám počítače, mobily, focení a jsem celkem aktivní celoroční rekreační cyklista s občasným záchvatem, že vyrazím na kolo a jezdím třeba 5 hodin po lese průměrem 20 km/h. Člověk si tak vyčistí hlavu a srovná myšlenky.
Co se zdraví týče, tak se na stáří netěším. V roce mi operovali srdce, moje srdce je menší (nehledě na to, že na každém koupališti a v každé šatně musím vysvětlovat, proč mám tu divnou dlouhou jizvu uprostřed hrudníku), takže i na tom kole musím mít mnohem víc naježděno, abych se držel ostatních. Kdybych rok nesednul na kolo, tak budu mít problém jet 20 po rovině a po 20 kilometrech padnu na hubu. Těžko se to popisuje někomu, kdo ten pocit nezná. Mám spoustu energie, svaly mě nebolí, nejsem unavený, nejsem zadýchaný, ale už prostě nemůžu. K tomu vyhlídka, že oba rodiče maj už teď problém s kolenama. To bude hezký stáří.