K věku se asi nevyjádřím - bylo by to hodně dlouhé a málo zábavné. K tomu, co píšeš dál:
sám nedělám to, na co mám papír. Já to chtěl dělat, ale v druháku se mi změnil jeden učitel - a najednou jsem měl v těch samých předmětech o 3 stupně horší známky. Čili v prváku 1-2 a od druháku 4-5. Řval na mě, že tam nemám co dělat, že jsem fekalista a takový zvratky. Kousnul jsem se a měl ho u prdele, nechal jsem na sebe řvát a nakonec si řekl svoje - byl vzteky bez sebe, ale vyhodit mě neměl za co. Stačila jedna nebo 2 hospitace, na který u nás chodil zástupce ředitele a já měl najednou ve třídním výkazu jedničku nebo dvojku - a průměr byl zachráněn. Dneska mám papír a nedělám ten obor. Ne, že bych k němu měl nějakej odpor, ale nikdy jsem to dělat nezačal a kdybych začít měl, musel bych začínat pod nějakým dohledem. Zatím mě do toho nic nenutí, uživím se jinak.
Podle mě bys měl hrábnout a tu školu dodělat. Budeš totiž potom mít super pocit - respektive 2. První bude, že jsi něco dokázal a druhej bude, že máš konečně svobodu dělat to, co chceš ty.
Shodou okolností znám 2 kluky zvukaře - jeden je vyučenej truhlář a druhej topenář. Oba teda mají zdravotní omezení (jeden cukrovku a druhej vrozené onemocnění srdce). Jeden dělá správce městského majetku a zvukaře na akcích města, druhej teda zapojuje a kontroluje kotle a zvučí ve volnu.
Proč ti to píšu - myslím si, že jsi inteligentní kluk, který nemá problém pochopit, co se po něm chce. Teď je to škola - tak ji udělej a pak si dělej co chceš a co tě baví. Navíc kdyby se něco posralo (třeba zdraví, to nemůžeš nikdy vyloučit) budeš se mít k čemu vrátit - řemeslníků bude ubývat. Co se týče zodpovědnosti - to někdy až jednoho mrazí, že se musí rozhodovat "na celej život", ale ono to tak ve skutečnosti moc není. Dneska nikdo nenastoupí do fabriky a nechodí tam až do důchodu, čili cokoliv, co děláš, ber jako zkušenost. Je to hra. Blbý na ní je to, že máš jen jeden život.