Jako cyklista za sebe říkám, že jezdím vždy a za každé situace střízlivý (je mi 20, nikdy jsem nic neřídil ani po kapce piva a nehodlám to měnit, 24 hodin před cestou na čemkoli se ze zásady nedotknu alkoholu i když na mě ostatní zírají a vypočítávají si, jak můžou ještě vesele popíjet, když jedou až za 2 hodiny, protože už skoro nic nenadejchaj a za rohem je nechytěj), snažím se vyhýbat silnicím. Většina lidí nadává na cyklisty na silnicích. Když už musím, snažím se jet předvídatelně, plynule, ukazuju směry, dávám přednosti, nejezdím do zákazů a jednosměrek. Bohužel jsou to řidiči aut, kdo na mě troubí, předjíždějí mě na centimetry, když jede v protisměru auto a totálně kašlou na přednosti. Já bych je všechny na ty kola posadil, jel bych jim 10 centimetrů za zadním kolem (pár jich do mě už i lehce najelo) a troubil bych jako k*kot, schválně, co by říkali. Když jedu autem já a vidím, že bych nenechal cyklistovi dost místa, nebo nevidím na vrchol kopce, tak jedu v klidu za ním a čekám na vhodnou příležitost k předjíždění. Jsem si vědom toho, že 44 kW pod kapotou není na závody a nehodlám zbytečně riskovat.
Naposled když jsem byl s kamarádem na kolech v okolí Berouna, jsem jel po hlavní z hodně dlouhého kopce, z vedlejší se objevilo auto, řidič nás oba zcela jasně viděl a přesto tam vjel. Nemít kotoučovky (i když nic moc, to už se tu taky řeší), tak jsem jeho Octavii přeletěl. Kamarád, co brzdí špalkama, měl brzdy tak uvařený, že musel kolo rychle strhnout do protisměru.