Na náklaďáky, nebo ještě lépe kamiony byl expert můj děda. Posledních pár let ho bolely nohy, takže mu chvíli trvalo, než auto rozpohyboval, ale když už se rozjel, tak prostě jel. Na vesnici už jeho auto znali a uhýbali mu. Teď s ním jezdím já a i skoro po 5 letech, co děda umřel, mi stále uhýbají, když se tam jedu podívat. Nevím, jak to auto poznají, snad každá druhá Fabie první generace má tu samou barvu, má kompletně nový lak, vyklepané plechy a SPZ Prahy místo Středočeského kraje.
Jednou odbočoval na semaforech doleva a proti němu se do kopce rozjížděl kamion. Oba se úctyhodně dlouho rozjížděli, jenže v momentě, kdy děda auto rozhýbal, odmítal zastavit a střihnul to těsně před kamion, ten naštěstí prudce zastavil, jinak by ho srazil. Když jsme se ho ptali, proč vjel pod kamion, když mu měl dát přednost prohlásil, že si myslel, že na té křižovatce parkuje. Nejezdil jsem s ním často, ale obávám se, že to nebylo jenom jednou. než jsem s autem začal jezdit já, mělo po 8 letech najeto 24 000 km a museli jsme nechat rozebrat motor, vytékal z toho olej na všechny strany. Ještě aby ne, děda hlavně při rozjezdech zvládnul využít kompletní rozsah otáček, které motor zvládnul.