Přidat debatu mezi oblíbenéZasílat nové příspěvky e-mailem Má tolerance hranice...?

Ano bavíme se stále o rovnoprávnosti a já tvrdím, že pokud se do registrovaného partnerství zakomponuje to, co je trápí:

„Vadí nám, že i když máme byt v osobním vlastnictví, nevzniká nám společné jmění – máme tedy každá svůj podíl rozdělený rovným dílem. Registrovaní partneři navíc nemají nárok na vdovský důchod, po smrti jednoho z partnerů bude ten druhý nucen využívat jen svého příjmu. Další, pro společnost možná nejvíc kontroverzní rozdíl, je pro nás nemožnost osvojit si dítě partnerky, dítě oficiálně zůstává pro partnera cizím člověkem,“

tak ta rovnoprávnost prostě nastane, aniž by se musel měnit zákon o manželství. Kde je problém? To, že i pak bude podle tebe manželství "prestižnější" oproti registrovanému partnerství je opět jen tvoje sugesce, vytváření problému tam, kde není a na základě tvých předsudků nepodložené podsouvání části společnosti, že se míní "povyšovat".
Prostě přesně to o čem mluvím, "chceme všechno, žádný kompromis nepřipadá v úvahu a pokud někomu něco vadí, tak se povyšuje, míní nás segregovat a bla bla bla"
Kde se v tobě bere ta míra netolerance a povýšeného přesvědčení, že ty máš právo určovat co komu může nebo naopak nemůže oprávněně vadit?
Tady se nabízí naprosto smírné řešení, zrovnoprávnění na základě požadavků petentů a zároveň uspokojení části společnosti, která si chce zachovat své tradice (jestli jimy ty pohrdáš, není rozhodující). Co je konkrétně na tomto řešení špatně?

Reakce na příspěvek

1 Zadajte svou přezdívku:
2 Napište svůj příspěvek:
3 Pokud chcete dostat ban, zadejte libovolný text:

Zpět do debat